Zelené saláty

Dnes je na trhu celá řada listových salátů. Jejich výhodou je univerzální použití. Můžete je servírovat jako přílohu, ozdobit talíř, udělat z nich polévku, šťávu nebo krém, nebo je zapékat, vařit a smažit.

 Více než 200 druhů odrůd

  • Ledový salát – je nej, nenáročný, vydrží v lednici až 2 týdny. Není vhodný na tepelnou úpravu
  • Hlávkový salát – střed „srdíčko“ je nejlepší. Pěstuje se celoročně. Nejvíc vitamínů má v listech. Jí se čerstvý s různými zálivkami.
  • Kadeřavý salát – známý také jako lollo rosso (s červenými listy) a lllo biondo (se zelenými listy) pochází z Itálie. Je příbuzný čekanky, ale nemá nahořklou chuť. Tvoří volnou růžici jednotlivých listů, ne pevnou hlávku. Nejčastěji se jí jako klasický salát se zálivkou. Pro svou dekorativnost a tvarovou zvláštnost nachází často také uplatnění v nejrůznějších kulinářských aranžmá.
  • Čekanka – salátová čekanka má podobu bílých křupavých puků se světle žlutou špičkou. Její chuť je rafinovaně nahořklá. Je třeba ji uchovávat ve tmě, na světle hořkne. Má močopudné účinky a vysoký obsah draslíku, fosforu, hořčíku, železa a vápníku. Hodí se syrová do míchaných i ovocných salátů. Lze ji také zapékat, vařit či smažit.
  • Červená čekanka – neboli radicchio pochází z Itálie. Tvoří velmi pevné hlávky velikosti pěsti, lehce fialově červené až růžové křehké listy jsou prorostlé bílými žilkami. Chuť je jemně nahořklá. Červená čekanka je výborná do míchaných salátů, kde efektně vypadá a skvěle chutná.
  • Endivie (štěrbák)- je příbuzná čekanky s listy jako salát. Existuje několik druhů s různě zkadeřenými a zbarvenými listy. U nás je málo rozšířená, spíše mezi zahrádkáři, na rozdíl od západní Evropy, kde ji považují za léčivou rostlinu pro posílení jater. Obsahuje hodně draslíku. Používá se do salátů nebo se jí vařená a posypaná strouhaným sýrem.
  • Dubáček – tvoří růžici křehkých listů, které sklízíme podle potřeby. Jeho jméno je odvozené od tvaru a barvy listů, které mohou být tmavě zelené nebo hnědočervené. Má velmi lahodnou a jemnou ořechovou chuť. Je to ideální odrůda pro postupnou sklizeň. Používá se do míchaných salátů i samostatně se zálivkami.
  • Roketa – stejně jako rukola patří do čeledi brukvovitých. Má drobné lístky, oválnější než rukola a bez vykrajování. Chuť je podobná, ale méně výrazná. Dá se stejně jako rukola snadno vypěstovat, třeba i za oknem v truhlíku. Sklízíme už za měsíc od vysetí. Jí se syrová jako příloha k hlavnímu jídlu, do míchaných salátů či doplní studené večeře.
  • Rukola – zelené vykrajované listy, podobné listům pampelišky s pikantní ořechovou příchutí. Povzbuzuje chuť k jídlu, je silně močopudná a známá jako přírodní varianta detoxikace jater. Výborně se doplňuje s rajčaty, česnekem a bazalkou, proto se často používá při přípravě italských jídel. Skvěle doplní každý salát, překvapivě i ovocné. Můžeme ji také orestovat na oleji a česneku a podávat jako příloha k masu. Často se plete s podobnou rostlinou – roketou.
  • Římský salát – podobá se čínskému zelí. Jíme čerstvý i tepelně upravený
  • Řeřicha – s nahořklou chutí do salátů nebo jako ozdoba na chlebíčky, polévky, pomazánky. Doma ji pěstujeme po celý rok.
  • Polníček – silně zelená řapíkatá rostlina s drobnými listy s oříškovou příchutí. Má vysoký obsah provitaminu A, nejvyšší obsah vitaminu C z tuzemských salátů (dokonce víc než citrony), hodně železa, provitaminu A, rutin proti křehkosti cév a další minerály. Do jídelníčku ho zařadíme jako salát s různými druhy zálivek, dá se připravit i jako špenát.
  • Mangold – je blízký příbuzný řepy cukrovky, bulvu ale netvoří. Pěstují se dva různé druhy. Odrůdy listové, jež slouží podobně jako špenát a odrůdy řapíkové, ze kterých se řapíky používají jako chřest. Listy chutnají lehce nasládle, se slabou řepnou příchutí. Nejčastěji se z mangoldu dělá špenát, který zdravější než klasický, a to díky menšímu obsahu kyseliny šťavelové. Můžeme z něj připravit i polévky, nádivky do slaných koláčů a palačinek či krokety.
  • Římský salát – od klasického hlávkového salátu se liší hlavně tvarem, podobá se spíš čínskému zelí. Listy jsou vzpřímené, tvoří protáhlou, volnější hlávku, ale drží pohromadě. Může být mohutná, až tříkilová. Barva je od světle po tmavě zelenou až načervenalou. Je oblíbený v Itálii. Má více vlákniny a také hořčin, ale příjemnou chuť.

Zálivka na salát

Ideální zálivka na saláty je na bázi oleje a octa, doplněná bylinkami, které zvýrazňují jejich chuť a zlepší stravitelnost syrové zeleniny.

Olej je nejlepší použít olivový, protože obsahuje vitaminy a omega-3 mastné kyseliny, které působí jako prevence kardiovaskulárních chorob a snižují cholesterol. Olej je v zálivce důležitý i proto, že provitamin A je rozpustný v tucích a při jejich absenci ho organismus nevyužije.

Ocet můžeme použít lihový, ovocný, vinný nebo balsamiko, kterému se dává přednost pro jeho sladkou a aromatickou chuť.

Vinaigrette, klasika mezi zálivkami

4 lžíce oleje, 2 lžíce ovocného octa, 1 lžíce ostré hořčice, mořská sůl, mletý pepř, 2 lžíce nasekaných bylinek, a 1 malá cibulka podle chuti. Vše dobře promícháme, aby se ingredience spojily.

Zdroj: internet

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*